10. března 2010|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Šubrtův putovní pohár, 3. turnaj

Děda Mráz naděluje v prosinci.

Děda Mráz naděluje v prosinci (nebo v lednu?), Karol Mrázik naděloval v březnu. Březnový Šubrt se totiž hrál osmého, což je slavný Mezinárodní den žen. Karlík přivezl bednu piva a já, stržen jeho příkladem, jsem dal láhev likéru. Vymysleli jsme poměrně složitý systém, která z žen ty ceny dostane, takže když jsme je chtěli rozdávat, už tam skoro žádná nebyla. Takže na jediné fotce je Anička Brokešová, fotit se měla i Hela Simonová a Gabča Růžičková, leč běda. Příště to uděláme tak, že řekneme „holky, pojďte si cvaknout“ a bude po starostech. Starosti mělo víc hráčů. Byl to v první řadě Karel Kašpar, který již pár týdnů dělá svými výkony čest svému jménu. Naříkal jak stará indiánka, takže jsme ani nechtěli věřit vlastním očím, když si šel pro cenu za třetí místo a hlavně za nejvyšší průměr. To byla bomba. Je pravda, že druhý den jsme si s Michalem Jelínkem pozvali Petra Chadrabu k výslechu. Rozsvítili jsme mu do obličeje lampičku, ovšem on na naše otázky „jak to bylo s mazáním“ lhal a lhal. Prostě nepřiznal se. Mazání psychydelicky zamávalo s Pavlem Černohousem, hlavně však s jeho tatíčkem. Že prý oni potřebují jiné mazání (řezat potřebují) a ať si dáme pozor, nebo že prý přestanou hrát. Nenadávalo další Černé house jménem Petr a už vůbec nenadávala Vendulka. Ta má talent, navíc Černohousová je jenom chvíli. Skončila nejen druhá, ale měla i nejvyšší nához. Proto je na druhé fotce s nejlepším průměrem Karlem Kašparem. Snad to těm dalším housatům vysvětlí. Je pravda, že tak mizerné výkony už na turnaji nebyly dlouho a to hrála řada vynikajících hráčů (namátkou Gabča, Standa, Karol a Míša). Ono asi něco na tom nářku na mazání bylo. Dlouho jsem si myslel, že se naše rodina proslaví. Po dvou hrách vedl můj syneček Lukáš, další dvě hry byl druhý ovšem pak padl až na páté místo. Byl velmi rozezlen na první dráhu, kde hrají ti nejlepší. Na té s ním byl i Sláva Šilar, který ji ovšem zvládl skvěle, takže celý turnaj vyhrál. Byla to sláva, což není zrovna vidět na výrazu jeho tváře na fotce číslo tři. Těsně za stupínky vítězů skončil Franta Brokeš, na bronz mu chybělo dvacet tři bodů, což není moc. Když se tak dívám na výsledkovou listinu, zdá se mi, že hráčů, kteří skončili turnaj se záporným výsledkem je hodně. Mohli bychom si říci, že ráno vstali špatnou nohou napřed, ale bude to tím mazáním. Na něj nadávala i Alča Vacková, kterou můžeme řadit mezi vynikající hráče, vždyť skončila devátá. Mám ji na poslední fotce, která se mi už nevejde, protože mám malý papír. Je to fotka pořízená přede dveřmi WC na místě určeném pro krále jelit. Společnost jí dělala lahvička Plzeňského a jelítko. Fotku pošlu v mailu jako přílohu. Závěrem bych chtěl ocenit Standu Zemana, který se nepotil, ačkoliv podával výkony, že bych ho čekal rudého jako krocana. Vzal to filozoficky a celý turnaj se s Michalem Jelínkem, kolegou z pravé strany herny, jen smál. Tombola se jako vždycky prováděla podivně. Prvního losování se ujal Zdenek Jansa a hned vylosoval dceru. Že ale měla svátek, tak jsem ten podvod nechal být. Další losy už byly podezřelé mnohem méně. Na závěr už jen, že příště se hraje v pondělí velikonoční, což nezabránilo v přihlášení se třiceti sedmi bláznům. Jsou tedy tři volná místa, takže uvidíme. A tím končím svůj komentář plný fotek. I tu Alču vedle sluníčka jsem tam nacpal. Příjemné prožití všeho, co budete prožívat Vám tedy tímto přeje Zdeněk Barvínek.