1. prosince 2010|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Šubrtův putovní pohár, 12. turnaj

Lanškroun vystřídal Vidlatou Seč.

Po Pavlu Řehořovi, který vyhrál Šubrta v listopadu, se na prvním místě v prosincovém turnaji (hrálo se taky v listopadu) umístil Luděk Kropáček. Tento, kdysi vynikající hráč, si odbyl těžké období, kdy se mu moc nedařilo. Tentokrát ale turnaj zahájil výkonem 221 bodů, což se ukázalo být nejvyšším náhozem turnaje. Za to si zasloužil nejen cenu, ale i fotku. Na ní je s Milanem Sahligerem, který se stal králem jelit. Podle vznešeného výrazu Milanovy tváře je vidět, že chlapec je připraven na úspěchy. Tedy psychicky. To je samozřejmě důležité. Teď ještě jen trochu zlepšit výkony a je to. Milan porazil v boji o titul krále Standu Marka jen o dva body, čemuž jsem rád. Ne, že by mi něco na Standovi vadilo (myslím výrazně, najít na něm řadu drobných nedostatků nedá asi moc práce), ale mít na této fotce dva hráče z Lanškrouna, to by snad ani oni nechtěli. Nakonec zůstali za šestnáctým místem jen tři výborní hráči (Jansa, hodil i 207, Václav sázkař Chládek 203 a Jirka Appeltauer, ten hodil i 204 bodů) a jeden kuřák. Tím byl Michal Jelínek a je pravda, že tentokrát by mu nebylo nic platné ani kdyby nekouřil. Skončil bezpečně poslední, ovšem radost měl, neboť sledoval jak hází jeho Alenka, stále ještě Vacková. Ta končila na druhém místě, což bylo jasné už v osmém frejmu poslední hry. Tedy jasné bylo, že skončí za Luďkem Kropáčkem. Zdálo se, že je jasné, že skončí před Dianou Brokešovou (Vidlatá Seč). Na páté dráze ovšem naházela Daniela Bednářová nenápadně 197 bodů a to ji vyneslo na třetí místo za Alenu. Takže to je omluvenka pro Michala. Přemýšlím, jak omluvit Oldu Doležela. Až do poslední chvíle jsem si myslel, že mám na turnaji plno. Ve čtvrt na sedm jsem se začal shánět, kde je Olda. Byl na Moravě a na turnaj odmítl přijet. Stejně tak odmítl i Bill Švec, který by si jinak rád zahrál. Je to těžké, skleróza je hrozná nemoc. Koho ještě pochválit? Jarda Otčenášek vypadal po čtyřech hrách, že mu stupně vítězů už nemohou uniknout. Nebyl hůř, než pátý. V poslední hře hodil 134 bodů a padl až na dvanácté místo, ovšem je to v první třetině startovního pole, což není špatné. Těsně pod stupínky vítězů byl před poslední hrou i Alfons. To je zvláštní člověk. Většinu lidí musím na turnajích hlásit oběma jmény. Trochu to není potřeba u Marušky Kameníkové, kterou hlásím jako Márii. Odlišné jsou i Dinan a Gabča, ale co je to proti Alfonsovi. Ten se jmenuje Milan, druhým jménem Vítek, ale Alfons, to zní. Ten se zdál být jedním z favoritů. V poslední hře hodil 172 bodů, což je na něho výkon jako hrom. Jeho soupeři se ovšem chovali divně a i s tím výkonem ho po poslední hře poslali ze čtvrtého místa až na sedmé. Což je pěkné, ale bezcenné. Na šestém místě skončil nejmladší hráč turnaje, Vojta Borovec. Ten pod dohledem dědečka začal dvěma výkony pod 133 bodů. Pak ho převzal Milan Veselý a byl z toho průměr 160 bodů a pěkné umístění. Psát o každém nejde, takže na závěr už jen Irena Vránová. To je vám tak hodná ženská. Její Vlastík může házet co chce a ona to bere jak kus života krásného. Prostě anděl (v komentáři z dvojic jsem pohaněl Vlastíka a nenapsal jsem, že Irena hodila třístovku v Notap8, to jsem si vyslechl). No a tím bych považoval povinnosti za splněné, závěrem jen, že na leden je akorát plno, takže se na Vás těším. Váš Zdeněk Barvínek