30. července 2024|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

Citroen OU Cup, 7. turnaj

Štěstí přeje připraveným.

Kliku jsme měli v tom, že se po čtyřech odhlášeních počet hráčů dostal na výhodných čtyřiadvacet a štěstí vyvrcholilo tím, že se teplota vzduchu dostala přes 30 stupňů až po hodině hry. Dokud bylo chladno, padly tři dvoustovky. Jedna z nich dostala do vedení Dominika Pavlů, za něj se dostal Rosťa Konečný a třetí byl Milan Neugebauer. To jsou jména, že by člověk padl, druhou dvoustovku hodil Marcel Svoboda a tu třetí, podle očekávání, Mistr Evropy seniorů Ondra Surán. Ten skončil, díky systému hry, osmnáctý, což mu nevadilo. Prý mu stačí dvě ceny, za nejlepší nához i průměr. Nakonec je získal, díky dceři, která je brala za deváté místo, druhou cenu coby nejlepší žena. Na medailovém obrázku je s nimi Kolja Fufalko, který Ondrovi sebral cenu za nejvyšší nához. O čtyři dvoustovky míň než Ondra měl Jara Peštál, ten měl stejně dvoustovek jako pět hráčů za ním. Těsně dvacátá je Jana Severová a o parník za ní skončili znavený Vašek Martinec a na poslední chvíli přiběhnuvší Jirka Hradil. Předposlední (a oceněné) místo vybojoval Viktor Vodák, který tím oslavil svátek, aby mu ho nekazila, tak se „těsně“ za něj zařadila Magdalena Dvořáková. Abych popsal zbytek skupiny „jelita“ tak jejich králem se stala Andrea Kubešová, které elita, díky Nikole Tomové, utekla o čtyři body. Jen dva body za Andreou skončil pravidelně hrající Ondra Buben, který dorazí na turnaj každých osm měsíců. Díky pravidelnosti a bonusu porazil Petra Leinwebera, který se v plichtě dostal před Irenu Zelinkovou. A pak už zbývá jen Sláva Šilar, který byl druhým z jelit, kdo hodil dvoustovku. Drtivě vyhrál Dominik, který se hned, namlsán, šel přihlásit na odpolední turnaj. Třetí skončil dubnový vítěz, Marcel Svoboda, jehož 212,3 byl nejlepší průměr turnaje, ale o dva body nestačil na stříbrného Rosťu Konečného. Asi by se čtvrtému místu Romana Felcmana divil náhodný divák, Roman ale k bohatému bonusu přidal slušnou hru, takže si o čtyři body povodil talentovaného Pavla Lůžu, což je skalp, který by toužil mít každý indián (za nekorektnost se omlouvám, je to nemyslím zle, jen jsem četl Májovky). Oba si na chleba namazali mého bratra Jana, což mají u mě schováno. No a sedmým ve finálové osmě je Kolja, posledním finalistou (za to nic není) je Milan Neugebauer, který si vzal na hraní brýle, mající asi málo dioptrií. Dvoucennou Sáru už jsem zmiňoval, za ní skončila Jana Svobodová, vítězka soutěže o nejvyšší bonus (kolik to bylo, si najděte sami). Osm bodů za Janou skončil rozpačitý Luboš Marek, hráč se zahraničními zkušenostmi, jezdí hrát dokonce i do Prahy a do Žamberka. Posední místo v elitní dvanáctce vybojovala Nikola Tomová, asi bez zahraničních zkušenosti. Ještě k té teplotě, moc jsem to nechápal, ale já na turnaji taky byl, bylo mě teplo, ale že bych se potil, jako ostatní účastníci akce, to nemohu říci. Neberte to jako pohrdání jejich fyzičkou, já se sportu věnuji roky, takže těch zkušeností mám na rozdávání. Pitnému režimu se věnuji důkladně, od toho se odvíjí i moje schopnost termoregulace, pohyb mám úsporný, myslím, že je to pro čtyřiadvacet závodníků skvělá možnost mít mě jako vzor. A taky skromnost, tu bych mohl vyučovat. Tak jsem nás všechny pochválil, teď už zbývá pochválit ty, co přijdou v srpnu. V tuto chvíli je to pětadvacet hráčů, připomínám, že se nás vejde osmadvacet, tak se hlaste, on se pak někdo odhlásí, takže praktických čtyřiadvacet je dost pravděpodobných. Což je vše, teď to vytisknu a jdu držet palce Barboře Seemanové a to stejně silně, jako jsem je držel Vám. Loučí se Z Barvínek.