19. března 2024|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

Citroen OU Cup, 3. turnaj

Rodinné fotky, to je něco

Minule jsem fotil Vodáky (s velkým V >> ZDE), což jsem se pokusil přebít Barvínky. Byli jsme jen tři, na krajích já a můj bratr Jan a mezi námi Michal, nový bowler v Blansku. Na počet jsme prohráli, ale ten výraz tvářích je jasná výhra. Na tu vypadal i můj bratr v turnaji, po kvalifikaci třetí, ale ač mimořádně nezmrvil poslední dvě hry, byly z toho opět jenom brambory. Měl výhodný bonus, 45 ke každé hře, ale v semifinále před něho vlezl Sláva Šilar a už před ním zůstal, i když jen o dva body. O to víc to bolelo. Před nimi skončily dva šoky. Ano, správně je tvrdé y, jednak šok je neživotný a navíc to byly dvě ženy. Magdaleně nebylo dost druhé místo, ještě ukradla favoritům nejvyšší nához, což nebylo nic proti Aleně. Ta k vydatnému bonusu, 73 na hru, přidala štěstí (škrtala výkon 112) i umění. Oči mi málem vypadly z důlků, když jsem četl, že ve čtvrté hře hodila 223. Tyto čtyři hvězdy vidíte na fotkách, Honzu na první vlevo, na druhé zleva Magdalenu, Alenu a Slávka. Z finálové osmičky měl nejvíc dvoustovek Marcel, tři, po semifinále byl dokonce třetí, ale pak mu došly síly, nebo co a bylo z toho místo „až“ páté. Chytře hrající trojice (ani jedna dvoustovka) Rosťa (jak ten poskakuje po odhození koule, to bych Vám přál vidět), tarokář Láďa a Roman (tentokrát sedm kousků, znalci vědí, co myslím) se do finále dostali, čímž se oddělilo zrno od, ne já to radši nenapíšu. Nejlepším nefinalistou se stal Mykola, za což dostal stovku, bez ceny neodešel ani Ondra. Jeho nejhorší hra byla 207, takže měl nejlepší průměr, což jsem ohodnotil stovkou a uznalým zvoláním „komu čest, tomu čest a komutátor, tomu tátor“. Kluky jsem taky vyfotil, ale málo platné, po umělecké stránce to byla fotka nejslabší. Beze mne to už nemohl vydržet Pavel Lůža. Po půl roce přišel a protože je gentlas, tak před sebe pustil Vláďu Kutáče (to nevím proč), bylo to při shodném výkonu, dále pak o bod Janu Severovou a o další bod Andreu (tady vím proč, asi se jí bojí). Shodný součet výkonů měli i Vláďa Pitaš, nejvzdálenější účastník turnaje a Jirka Javůrek, manžel vítězky. Tím byla uzavřena skupina „střed“. Skupinu „příště to bude lepší“ vedl Viktor, jemuž chyběla podpora jmenovců. Do této skupiny ho dostala ztráta čtyř bodů na Jirku Javora, zdatného malíře (patlal je to), za Viktorem bylo velmi našlapáno. O bod míň měl František a taky Jirka. Ten byl daleko vyrovnanější, než Franta, což je jasné, neboť mazaný Jiří měl k dispozici rozpětí jen 168 bodů, František 212. Do toho se to samozřejmě snáz rozpíná. O další bod zpět byl Jára Peštál, který nebyl spokojený, takže hlásil, že si dá pauzu. Nevím, tu si dává pokaždé, ale nakonec vždycky přijde. Oddechový čas si vybrala Irena, tak nízko jsem ji dlouho nezažil. Je to i tím, že se před deseti měsíci dost zlepšila, takže se jí škrtají mizerné výkony, průměr jí jde nahoru a Citroen se jí hraje hůř. Radek Wiesner se stal rytířem turnaje, bo sám sebe udal. Napsal jsem mu bonus na body jeho syna, což opravil a díky tomu byl třetí, ale odzadu. Svému Františkovi dala vybrat cenu Anička, jednalo se o cenu za předposlední místo, za ní už byl jen, a to byla velká sranda, Pavel populární Nádvorník. Nevadí, on se zvedne. Turnaj to byl moc pěkný a pěkná zpráva (ne pro každého) na závěr, že na duben je plno. Nevadí, náhradníci hlaste se, ono to nějak dopadne. Čímž se s Vámi loučí velmi spokojený Zdeněk Barvínek