21. února 2024|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

9 sladkých potěšení

​Není spravedlivé, že ...

Není spravedlivé, že program zařadil do jelit Janu Severovou. Skončila třináctá ze třiadvaceti, takže když je dvanáct nejlepších mezi elitou a do jelit patří dvanáct z druhé strany výsledkové listiny, je Jana mezi. Ona na tom netratila, být mezi, nebrala by nic, jako nejlepší z jelit měla brát stovku, ale protože v elitě byla jen jedna žena, ta nejzkušenější, dal jsem Janě dvě kilča a její stovka tak připadla Aničce Brokešové. Nejzkušenější ženou byla Františka, která byla po víc jak roční pauze mezi ženami nejlepší. S Janou a Fančou jsem vyfotil dva nejlepší muže. Podle očekávání vyhrál Ondra, jen největší odborníky nepřekvapil Luboš Marek tím, že byl druhý. Na fotce je to jasné, ti co líp vidí a nemají brýle, jsou vítězové, brejlovci skončili na druhém místě. Ondra hodil třístovku, stejně jako Mykola, který skončil na třetím místě, takže nic nedostal, stejně jako můj bratr Jan na čtvrtém místě. Ve výsledkové listině měl jedno červené číslo, stejně jako Marcel Sršeň na pátém a Míla Kratochvíl, kterému docházely síly, na šestém místě. Červeně je označen výkon 250 a vyšší, což je vidět i u výkonů Jirky Pryčka a Slávy Šilara,ten polovině hráčů udělal radost i tím, že dovezl víc zákusků, které vozí na každou devítku, takže mu červenou slávu výkonu přeji. Těm ostatním taky, ale míň. V pořádku je tím pádem až deváté a desáté místo Jardy Peštála a Franty Brokeše, ti měli nejvíc 230 a 221. Pobuřuje mne tím pádem, že bez červeného čísla byl Luboš Marek druhý. Hůř měl být, o hodně hůř. Druhý nejhorší nához elity měl výkonem156 Jarda Peštál, Fanča zahájila turnaj výkonem 109. V semifinále se podivným řízením osudu zmohla na 261, čímž byla na své dráze nejlepší, což ji dostalo na fotku. Tím se spokojila a hrála dál stejně blbě, jako na začátku. Mezi námi, stejnou kometou, jako Františka byla Jana Severová, která, coby jelito, měla druhý nejvyšší součet finálových her. Na druhé fotce se spokojeně tváří Marcel a Anička. Ta stovka, co dostali, nic moc, ale ta sláva, stát před fotografem, jako jsem já, to už stojí za to. Hodně se turnaj vydařil Jirkovi Kociánovi. Jeho patnácté místo je spíš skromnější záležitost, jeho chvíle ovšem přišla v tombole. Byl vylosován asi minutu poté, co už nevydržel čekat a vyrazil dom, ale nemusí se mrzet, jeho zákusek se nezkazil, ten sežral někdo jiný. Za Jirkovými zády se strhl boj o šestnácté místo. Při shodném výkonu patří Milanu Neugebauerovi, což asi nedá Standovi Blahovi spát. No spíš dá, neusne Viktor, který se stále kochá vzpomínkou na osm dalších Vodáků, se kterými jsem ho v dopoledním turnaji fotil. Spokojená snad bude i Marcela Hantlová. Ne že by ji hřálo její devatenácté místo, ale určitě byla pyšná na maminku, což je Františka. Andrea si musí považovat fakt, že není nejhorší ve skupiny K3, hrozně totiž namlela Rosťovi, který je na místě zvaném „voko bere“, karbaníci vědí. V posádce sedmimístného automobilu doufám seděli vzadu dva výtečníci. Myslím tím Janu Svobodovou, ta se po dlouhé době nefotila a Romana Felcmana, který toho měl asi dost. Ale co, zaplatí startovné, nezlobí, je to vlastně ideální zákazník. Všechny závodníky je třeba pochválit, dokonce mimořádně i vítěze, pochválit musím i sebe. Dvě hodiny v ranním turnaji jsme hráli na šesti drahách, pak tři a půl hodiny na osmi a pak zase zpátky na šest, to dalo mé bystré hlavě zabrat. A pochválit je třeba i nápad na předem domluvený oběd. Tři porce vepřo-knedlo-zelaa čtrnáct řízků s bramborovým salátem, to byla taky paráda. Čímž pomalu končím. Na březen je naplánován tradičně Citroen, po kterém si tentokrát dáme Vincu. Na tom je v tuto chvíli šest až deset volných míst, na Citroenu jich je devět. Čímž se protentokrát loučí Zdeněk Barvínek.