26. února 2025|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

9 sladkých potěšení, 1. turnaj

Všechno je jednou poprvé

Poprvé ve své kariéře jsem někoho vyřadil z turnaje. Ne úplně, nechal jsem ho hrát, ale vyřadím ho z výsledků. Jedná se o Milana Neugebauera, který je dobré povahy a určitě uzná, že jsem pro to měl dobrý důvod. A má mě rád. V dopoledním turnaji vyhrála Andrea, to jistě víte a poslední byl Pavel Lůža, to jsem s chutí zdůraznil. No a ve druhém, v devítce, byl Pavel první a Andrea, po vyloučení Milana, skončila úplně poslední. To jsem rád, že souhlasíte, Andree to žíly trhat nebude a Pavel, na fotce uprostřed, se radostí možná zblázní úplně. Na hlavu je i první místo Ireny Zelinkové mezi děvčaty. Ta poslední hodinu naříkala, pajdajíc. Ohodnotil jsem to tak, že byla tak grogy, že už neměla sílu hru kazit. Tato dvojice je obklopena Alenou Javůrkovou a Koljou Fufalkem, ti obsadili ve svých kategoriích druhá místa. Alena skončila za Irenou o dvacet bodů, ale Kolja zůstal za talentovaným Pavlem o kilometr. Úžasné byly souboje o třetí místo. U mládenců to bylo v pohodě, Jirka Javůrek byl za Koljou o bodů dvacet, takže žádné nervy. U děvčat to bylo horší. Třetí účastnice finále, Hela Simonová, přišla o naděje až ve chvíli, kdy Irena s Alčou zešílely a nedal se s nimi držet krok. Naštěstí, když jsem Hele řekl (a Jirkovi), že nedostanou ani korunu, ale budou si jako první vybírat zákusky z Cukrárny v uličce od Slávy Šilara, vrátila se jim červeň do lící. Finálové nadšení by měl pociťovat Jirka Hradil (co furt chodí na poslední chvíli). Význam jeho šestého místa zvýšil Marcel Svoboda a Viktor Vodák, kteří byli v kvalifikaci na třetím a sedmém místě, ale ve finále dostali od Jirky na frak. Na chvostu finálové jedenáctky obklopili již chválenou Helu Simonovou dva fešáci, Rosťa Konečný z hlavního města Moravy a Petr Musil, z hlavního města okresu Ústí. Na druhé fotce jsou vítězové kategorie „jelita“, což jsou Luboš Marek, celkově jedenáctý (je vlevo) a Jana Svobodová, celkově spokojená. Fotit se nikdy nechce, přitom se na fotce (na rozdíl od Luboše) tváří důstojně. Jenom těsně (o skoro sto bodů) prohrál s Lubošem můj bratr Jan, to naše rodina Lubošovi taky nezapomene). To, že s Janou prohrála Andrea, ji mrzet nemusí, její sláva (díky mně a Milanovi) se dotýká. Nevím, zda hvězd, ale něčeho určitě jo. Tím už máme v komentáři popsaná všechna děvčata, zbývají chlapci. Nad Jirkou Kociánem už jsem ohrnul nos po prvním turnaji, nehlásí se na březen, tak co. Petr Leinweber na sebe upozornil tím, že v každé fázi turnaje hodil jednu hru tak, aby na sebe neupozornil a Sláva Šilar, tak to pozor. Hrál prd, to jo, ale ty zákusky co přivezl (taky měl na jeden nárok, ale zřekl se ho, takže ho sežral Viktor – to, že já jsem se obětoval a sežral zákusek Marcela Svobody, je jiný příběh, to je v pořádku). Přes 400 bodů se v ostré bitce utkali Láďa Starý a Jirka Pryček. Přeci jen, Láďa žije blíž k našemu okresu než Jirka, což mu jistě vlilo sílu do žil, takže mu to natřel o pět bodů a pak je Jana a za ní pravidelně (šestkrát ročně) hrající Marcel Sršeň. No a co pak? Andrea, sláva jí, a pak Milan, vyloučený hrdina. Ale Milane neboj, příště tě vyhlásím vítězem (a možná ti něco dám) ať hraješ jak chceš. A to příště, kdy bude p Citroenu na řadě Vinca. Na což se jistě těšíte vy, ale moc i JÁ.